Leonardova „Mona Lisa“: záhada, která uchvátila svět

Obraz měl obrovský kulturní dopad, od parodií v masmédiích až po jeho použití v reklamě a pop artu. Marcel Duchamp vytvořil v roce 1919 slavnou verzi s knírem „L.H.O.O.Q.“, která zesměšňuje kult autorství a posvátnost klasicismu.
Z vědeckého hlediska je Mona Lisa předmětem probíhajícího výzkumu. Infračervená reflektografie odhalila četné změny, které Leonardo během malířského procesu provedl: zpočátku žena seděla s nataženýma rukama, poté se její póza uvolnila, což umocnilo pocit přirozenosti.
Je zajímavé, že obraz nebyl za Leonardova života nijak zvlášť oslavován. Teprve v 19. století se díky romantismu a rostoucímu zájmu o tohoto umělce-génia Mona Lisa stala ikonickou. Francouzský spisovatel Théophile Gautier ji nazval „sfingou moderní doby“.
Dnes Mona Lisa není jen mistrovským dílem malířství, ale kulturním fenoménem. Ztělesňuje samotnou myšlenku umění jako tajemství, jako dialogu mezi umělcem, modelem a divákem napříč staletími. Její síla spočívá v její nejednoznačnosti, ve schopnosti zůstat záhadnou i ve věku digitálních technologií a umělé inteligence.