„Výkřik“ Edvarda Muncha – ikona moderní úzkosti

„Výkřik“ se stal předzvěstí expresionismu – hnutí, které kladlo důraz na vnitřní prožitek před vnější formou. Munch byl součástí hnutí „Život vlysu“, které zkoumalo témata lásky, strachu, nemoci a smrti.
Obraz byl opakovaně napaden: byl dvakrát ukraden (v letech 1994 a 2004), ale pokaždé byl nalezen. Dnes je pod přísnou stráží a jeho pojistná hodnota se odhaduje na stovky milionů dolarů. V populární kultuře se „Výkřik“ stal memem, symbolem stresu, paniky a absurdity moderního života. Byl parodován v seriálu „Simpsonovi“, použit v reklamě a dokonce i jako emoji. Za ironií se však skrývá hluboká filozofická myšlenka.
Je zajímavé, že Munch trpěl dědičnou predispozicí k duševním poruchám: jeho sestra byla v psychiatrické léčebně a matka zemřela mladá. Umění se pro něj stalo formou exorcismu – prostředkem k exorcismu – k vymítání vnitřních démonů.
„Výkřik“ zůstává relevantní, protože úzkost je nedílnou součástí lidské existence. V době alarmujících zpráv, klimatických katastrof a digitální přesycenosti rezonuje Munchův obraz hlasitěji než kdy dříve. Je to zrcadlo, ve kterém každý vidí svůj vlastní výkřik.